Může být Slunce obydlené?

Běžní lidé se domnívají, že Slunce je rozžhavená ohnivá koule. Tato představa je však chybná a nepravdivá. Jedná se o zcela středověký způsob myšlení. Ve středověku lidé věřili, že slunce byla ohnivá koule. Dokonce i dnes mají lidé obecně špatnou představu o slunci, ale co se dá dělat. Takové je lidstvo.

Existují vědci, kteří si myslí, že Slunce je beztížný oblak Hélia v žhavém stavu. Pokud by to byla pravda, pak by planety sluneční soustavy vypadli ze svých oběžných drah, protože by nebyly dále Sluncem přitahovány, a nikdy by tedy kolem Slunce neobíhali. Pouhá skutečnost, že tyto nebeská tělesa obíhají kolem tohoto světelného středu jasně naznačuje, že se jedná o pevné, fyzické Slunce. Ti vědci, kteří na základě výpočtů uvádějí, že se jedná o beztížný mrak Hélia jsou bezpochyby učení ignoranti.

Položím vám otázku, jak mohou planety obíhat kolem Slunce? Na jakém nukleárním nebo gravitačním základě může být tato sluneční soustava založena? Samotný fakt, že planety obíhají kolem této hvězdy ukazuje, že tento svět, tato hvězda, kterou nazýváme Slunce, váží mnohem více než všechny planety sluneční soustavy dohromady. Jedině tak můžeme pochopit, proč tyto planety obíhají kolem Slunce. Ale to je to, co moderní vědci nechápou.

My okultisté máme úžasné nástroje, se kterými můžeme zkoumat život ve vyšších světech. Jedním z těchto nástrojů je astrální tělo (Eidolon), které nám umožňuje cestovat z jedné planety na druhou. S tímto tělem jsem na Slunce cestoval již mnoho krát, a tedy Slunce pro mě není žádnou neznámou. Skutečně vím, jak toto Slunce funguje, z čeho je vyrobeno, jaký má povrch, i to, co je na něm.

Mohu vám říci, že Slunce je obrovský svět, mnoho milionkrát větší než Země nebo Jupiter. Je tam bohaté zastoupení minerálního, rostlinného, ​​živočišného i lidského života. Jsou tam velmi vysoká pohoří, stejně jako ledem pokrytý severní a jižní pól, extrémně hluboké moře, neobyčejné lesy atd.

I když se to může zdát neuvěřitelné, některá místa jsou tam tak chladná, že člověk tam může zemřít zimou, protože jsou tam obrovské hory pokryté sněhem v extrémně chladném podnebí. Samozřejmě že je tam i velmi příjemné, mírné i teplé podnebí. Pobřeží jsou například přirozeně velmi horká, protože jsou hned vedle moře. To je zřejmé. Takže tam najdeme všechny typy podnebí.

Obyvatelé Slunce nikdy nežijí ve městech. O budování měst si myslí, že je to absurdní, a já s nimi souhlasím, protože život ve městech je opravdu velmi škodlivý. Ve městech, my lidé žijeme jeden na druhém v několikapatrových budovách. Domy jsou zase příliš blízko u sebe, obklopené kouřem továren a automobilů. Ve městech se všichni kolem sebe otíráme a navzájem si dobrovolně a nedobrovolně ubližujeme.

Z tohoto důvodu, obyvatelé Slunce by nikdy neudělali takovou nesmyslnou chybu, že by žili v městech. Oni nemají rádi města. Obvykle žijí dalo by se říci na venkově. Přesto však mají malá města, kde převádějí různé vědecké pokusy, ale tato města jsou velmi malá.
Obyvatelé Slunce jsou víceméně stejně vysocí jako lidé na Zemi, ale jejich těla jsou harmonická, dokonalá a velmi krásná. Muži i ženy tam žijí v nepředstavitelném stavu harmonie.

Jednou, když jsem tam byl ve svém astrálním těle, mluvil jsem se skupinou solárních vědců. Věnovali se mi tam ve velmi přátelském duchu. Zajímavostí na této zkušenosti byl fakt, že i když jsem tam byl v mém astrálním těle, oni mě zcela bez problémů viděli i slyšeli. Není pochyb o tom, že oni byli ve svých fyzických tělech z masa a kostí, ale přesto mě byli schopni vnímat, jako kdybych i já byl ve svém fyzickém těle. To jasně ukazuje, že mají neobyčejné schopnosti jasnovidnosti a jasnoslyšení.

Chvíli jsme seděli a povídali si za překrásným stolem. O nějakou chvíli později požádali o omluvu, protože to byl pro ně správný a přesný čas jít do observatoře. Viděl jsem, jak se tam dívají skrze nějaké objektivy. Také jsem je viděl dělat obrovské a složité matematické výpočty. V té době byly velmi znepokojeni vzdáleným systémem světů, který se nachází mnoho miliónů světelných let daleko od slunečního světa, kde žijí oni. V té době se velmi zajímali o důkladně studování této skupiny světů, protože se tam chystali vydat.

Je samozřejmé, že obyvatelé Slunce mají úžasné kosmické lodě, které dokáží cestovat prostorem. V té době pečlivě mapovali cestu a dělali výpočty, aby do toho systému světů o který v té době měli velký zájem důkladně poznat, přicestovali přesně.

Upřímně mohu říct, že jsem byl totálně ohromen. Teleskopy, kterými disponují jsou opravdu úžasné. Esotericky můžeme tyto teleskopy nazvat "tescooanos" - dost podivný název, ne? Teskooanos. Také můžeme říci, že i samotná zpráva, že Slunce je obydlené může znít divně, ne?

Dále je dobře vědět, že se svými teleskopy dokáží vidět planetu Zemi a všechny ostatní planety sluneční soustavy. Se svými objektivy dokáží vidět nejen náš svět, ale i naše města a domy. Čili pokud si chtějí o někom udělat průzkum, tak nejen že si ho najdou v domě, ve kterém bydlí, a tohoto člověka si prohlédnou z fyzického hlediska, ale také jsou schopni vidět i jeho esoterický nebo okultní aspekt. Zcela jasně vidí aury lidí, psychický stav každého člověka, atd.

Obyvatelé Slunce velmi dobře vědí v jakém katastrofálním stavu se naše planeta Země nachází. Oni litují stav, ve kterém se momentálně nacházíme, a pro náš svět nám přejí jen to nejlepší.

Bohužel musíme uznat, že Země zcela selhala, a tito sluneční lidé nechtějí v žádném případě mít jakýkoliv vztah s lidmi, kteří mají v sobě ego, "já," nebo jinými slovy legii démonů. Sluneční obyvatelé přicházejí do styku pouze s "zcela mrtvými lidmi." Když říkám "zcela mrtvými lidmi," chci, abyste pochopili, že nemluvím o fyzické smrti. Místo toho se snažím důrazně poukázat na smrt ega.

Když říkám "úplně mrtví," myslím tím jen, že oni chtějí přijít do styku pouze s lidmi, kteří zlikvidovali ego, kteří v sobě zemřeli, kteří zemřeli ve svém "já," ve "své osobě." Jinými slovy, lidé, kteří nemají ego, kteří jsou bez ega.

A mají pravdu. Zcela s nimi souhlasím. Protože ti, kteří mají ego, ti, kteří stále mají ego, ze sebe vyzařují takový zvláštní typ zlověstné, fatální, ďábelské a špatné vibrace. Všude, kde takoví lidé přijdou, tak s sebou přinášejí zmatek.

Takový lidé, kteří se nacházejí v tomto egoistickém a ďábelském stavu nikdy nemohou žít v harmonii s Nekonečnem. A právě proto, tito sluneční lidé nechtějí mít jakýkoliv typ osobního vztahu s jednotlivcem nebo lidmi, kteří v sobě ještě nezemřeli, tedy s lidmi, kteří nezlikvidovali své ego, své "já."

Vzpomínám si na několik velmi krásných lokalit, které se na Slunce nacházejí. Například jedno moře je tam takové hluboké, tak obrovské, s takovou průzračnou a krásnou vodou, že jeho krása mě úplně ohromila. Mnohokrát jsem se v astrálním těle plavil v takovém malém plavidle do jedné zátoky, kde jsem nepřetržitě odpočíval celé hodiny. Je zřejmé, že v astrálním světě se člověk může plavit v různých plavidlech, které jsou samozřejmě z astrální hmoty. Také tam však není žádný problém najít fyzická plavidla.

Každý, kdo ví, jak cestovat v astrálním těle může udělat totéž; to je jasné. K dosažení tohoto cíle je však nutné, abyste byli nejprve vědomi. Ti, kteří spí, nedokáží dělat takové věci. Tato zátoka na Slunci se mi velmi líbila. To sluneční moře je milionkrát větší než celá planeta Země. Mohu vás ujistit, že kdyby se vám podařilo vlít vodu ze všech oceánů na Zemi do tohoto obrovského slunečního moře, tak by se to rovnalo asi tomu, jako kdyby jste tam nalili sklenici vody. Představte si, co to znamená. Jinými slovy, leckterý z našich oceánů je ve srovnání s tímto širým mořem jako malá kaluž. Čas od času se mi podařilo spatřit mořské příšery, které se vynořovaly na povrchu vody. Poté jak se podívali na obzor se zpět ponořili do nesmírných hlubin tohoto slunečního moře. To vše je pro pozemšťany nepředstavitelné.

Lidé si v této době myslí, že slunce je ohnivá koule, a tuto myšlenku jim nikdo nedokáže vzít z hlavy.

Při pohledu na slunce z astrálního hlediska musím říci, že se jedná o něco vskutku mimořádně. Například se tam nachází tajná cesta, která vede k jeho Srdci-chrámu. Musím říci, že se nejedná o fyzickou cestu. Toto chci, abyste všichni pochopili. Mám na mysli tajnou, astrální nebo esoterickou cestu, která vede do Srdce-chrámu Slunce. Je to cesta, která nemá nic společného s hustou, fyzickou hmotou. A když se člověk dostane blízko a snaží se ji vidět z povrchu, tak jediné, co uvidí, je velká tmavá propast. Ale tam dole, v neznámých hlubinách, v hlubokém dně, je možné vidět Plápolavé světlo.

Jednou jsem ve svém astrálním těle sestoupil dolů, do této velké propasti, až k tomu Plápolavému světlu. Když se člověk dostane až tam, tam ho požehná úžasná Bytost. Tato Bytost je vrátným nebo opatrovníkem chrámu. On nás žehná s olivovou větvičkou. Následně nás po tajné cestě vede k srdečnímu-chrámu Slunce.

V srdečním-chrámu Slunce najdeme sedm Choánů - sedm úžasných bytostí, kteří pracují ve sluneční soustavě. Tam člověk pociťuje příliv a odliv Velkého Života, systolu a diastolu celého systému, ve kterém žijeme, pohybujeme se a máme své Bytí. Dá se říci, že právě tam, se nachází srdce Slunce, srdce sluneční soustavy.

Při pohledu z dálky, vypadá sluneční soustava jako muž přecházející neměnným nekonečným vesmírem. Muž, který má i fungující orgány. Například, Mars jsou játra naší sluneční soustavy, a Slunce je srdcem sluneční soustavy. Ale to srdce je třeba hledat v samotném jádru této centrální hmoty.

Mimochodem, nejsilnější sluneční paprsek vibruje za úsvitu a patří kundaliní. A právě kvůli tomuto, je zajímavé, a dokonce i velmi žádoucí, praktikovat Sahadža maithunu za úsvitu, za rozbřesku.

Na Slunci také najdeme mnoho různých druhů elementálů přírody, stejně jako i na jiných nebeských tělesech. Život tam překypuje nekonečnou krásou.

Vědci se domnívají, že Slunce je ohnivá koule nebo mrak Hélia, nebo já nevím co ještě. Běžní lidé si myslí, že Slunce je jako velký táborák, a že čím více se k němu přiblíží, tím více jim hrozí, že se popálí. Ale to není tento případ. Když vylezete na horu vysokou 5000 metrů, zemřete chladem. A pokud vystoupíte v balónu do stratosféry, také zemře chladem. V meziplanetárním prostoru teplota klesá na minus sto dvacet stupňů Celsia.

Takže je špatné říkat, že Slunce je ohnivá koule. Slunce je svět velmi bohatý na doly uranu, rádia, kobaltu, atd., a protože je tak rozsáhlé, tak je samozřejmé, že záření z dolů je také velmi silné a intenzivní. Celkový součet všech dolů produkuje obrovské záření. To znamená, celá radiace z dolů, celá atomová energie vycházející z těchto dolů, cestuje meziplanetárním prostorem, a když dosáhne zemské atmosféry, pak se rozloží na světlo, teplo, barvy a zvuk.

Právě vrchní vrstva zemské atmosféry je ta, která analyzuje a rozkládá solární paprsky na světlo, teplo, barvy a zvuk. Ale, jak jsem řekl dříve, v meziplanetárním prostoru je pronikavá zima do té míry, že její teplota klesá na minus sto dvacet stupňů Celsia.

Stručně řečeno, Slunce není ohnivá koule, jak tomu běžní lidé a někteří vědci věří. Je to spíše svět bohatý na doly, a právě toto záření z těchto dolů je tím, co se při průchodu zemskou atmosférou stává světlem, teplem, barvami a zvukem. Toto sluneční záření se dostává nejen k planetě Zemi, ale také ke všem světům sluneční soustavy, a totéž se děje na každé planetě našeho systému.

Po tomto vysvětlení je lepší, když jednou provždy odstraníme ze své mysli všechny ty vadné představy, a uvědomíme si, že Slunce není ohnivá koule. Mnoho astronomů se zabývá studií světelného kruhu Slunce, korónou. Oni si myslí, že tato koróna musí být nějaký druh fyzické nebo materiální hmoty, nějaká hustá hmota, ale to je mylná představa. Koróna Slunce je něco jako severní polární záře, která se skládá z elektřiny a magnetismu samotného Slunce. To je vše.